Letos se totiž ona nesmyslná bitva
nekoná. Nikdo se nehádá, nikdo nevyhrožuje, že neuzná licence a
ani se neháže špína "přes plot". Je to s podivem, ale
je vážně klid. Možná se totiž ukázalo, že ani jedna strana
není dokonalá a vznikla tu tak snad nějaká vzájemná pokora. Je
ale teprve březen, tak doufejme, že to vydrží. Každopádně obě
strany zatím zaslouží pochvalu. Připravují si svoje a nijak se
do sebe nenaváží. A to je určitě moc dobře. Obě organizace
uspořádali v loňském roce 7 závodů. Další 2 závody se
nakonec odjet nepodařilo. V rámci šampionátu AČR se odjel i
závod ve Frohburgu, který pořádá německá organizace. Ten
použijeme jako srovnání.
Žádný pořadatel to nemá
jednoduché. Někde se jede ve městě a místní to nechtějí.
Jinde se zase musejí uzavřít frekventované komunikace.
Organizovat takovou akci jako je road racingový závod není jen o
tom sehnat velkou sumu peněz a zařídit potřebná povolení.
Musíte to zvládnout i organizačně. A že problémy mají všichni
víme i z loňské sezóny. Nikdy není nic na 100%. Ono to ani
nejde. Jsme jenom lidi.
Staré Město
Pořadatel měl
štěstí v neštěstí ohledně počasí. Před závody vydatně
pršelo. No a protože je depo na travnatém hřišti, tak to
znamenalo průšvih. Bláta bylo opravdu hodně, hasiči čerpali
vodu a v nejhorších místech se musel povrch zpevňovat. Na víkend
bylo ale hezky a závody se odjeli. Počasí pořadatel ovlivnit
prostě nemohl. Zvládl to a nakonec všichni na tento víkend
vzpomínáme více méně v dobrém.
Hořice – 300ZGH
Ani
Hořicím se nevyhnul déšť. Naštěstí nepršelo moc. Problém
ale je, že Hořice jsou v kopci a z kopce voda prostě teče. Na
trať se tak dostane spousta nečistot. Navíc v lese spadne spousta
nečistot ze stromů. Okruh má přes 5 kilometrů a ty prostě
musíte vyčistit. V neděli se přidalo několik nehod a jedna z
nich byla hodně vážná. Jezdec doslova bojuje o život, ale diváci
jsou nervózní a závody hodinu stojí. Nakonec se do toho přidá
třeba srnka na trati a další zdržení. Nakonec to bylo manko 2
hodiny a závody se zkracovali. Jasně jsou v organizaci nějaké
rezervy a časový harmonogram se dá udělat jinak. Ale jsou věci,
které prostě neovlivníte. Zdraví závodníků a bezpečnost všech
musí být vždy na první místě. A my diváci to musíme
respektovat.
Hořice – TT
Počasí vyšlo parádně. Vše
šlapalo jako na drátkách. Nojo ale poslední závod se kvůli
nehodám startoval natřikrát. A zase tu bylo zkracování a zpoždění. Nikdo nepadá přece schválně. Musíme čekat. Nedá
se nic dělat, jenom doufat, že jsou všichni v
pořádku.
Radvanice
V Radvanicích mají zase problém s
umístěním depa. Na okruh se musí jezdit po "přivaděči"
a to sebou taky nese spoustu problémů. Pořadatel ale zatím jiné
prostory nemá. A zase se s tím pojí ta ukázněnost
diváků.
Těrlicko
V Těrlicku měli letos velkou smůlu
na počasí. Zase jsme u toho – jak to mají ovlivnit. Je pravda,
že tyto závody přišly o IRRC, což je určitě velká škoda. Na
druhou stranu i přes tyto nevýhody přišlo poměrně dost lidí.
Pokud Vám ráno hodně prší a musíte odložit start a pak do toho
máte pár červených vlajek, tak už harmonogram nedoženete. Jasně
byla zima a čekání nebylo příjemné. Ale nebyl ten souboj Seiger
vs. Grams nakonec odměnou?
Kyjov
V Kyjově zase zlobilo
počasí. Navíc mají velké problém s místním obyvatelstvem a
částečně i s vedením města. Velký problém byla z počátku
elektrika v depu. Zdroje nejsou neomezené a vzhledem k počasí
všichni pustily přímotopy. No a asi chápete, že když pustíte
100 přímotopů, tak to jističe prostě neustojí. I přes tyto
události se závodilo a hlavně závody šestek stály za
to.
Dymokury
Zase ten stokrát omílaný povrch. V
Dymourech stála silnice fakt zaprd. Bohužel když v prvním
tréninku zjistíte, že máte blbý povrch, tak nový už neuděláte.
Odneslo to hodně jezdců a spousta z nich si prohlédla nemocnici z
blízka. Povrch je fakt průser. Počasí ale vyšlo a pořadatel
makal fakt ze všech sil. Závody se zkracovali, ale závodilo se a
Dymokury před sebou mají novou budoucnost.
Záměrně jsem
nenapsal, kdo který závod pořádal. Podle mě je to divákům a
možná i větší části jezdců úplně jedno. Rozhoně to není
tak, že přijedete na závody a podle úrovně poznáte kdo je
pořádá. Žádný z pořadatelů to neměl vloni jednoduché, ale
zvládlo se to. A to je pro nás důležité ne?
Nepovedlo se
uspořádat závody na Strahově a ve Volárně. Důvody jsou různé.
Doufejme, že i tam se jednou zadaří.
Na závěr bych pro
srovnání rád uvedl německý Frohburg. Němci jsou velice precizní
národ a v organizaci je to znát. Jenže okruh vede v polích po ne
příliš frekventovaných komunikacích. Nemají tak problémy s
místními. Navíc na podzim jsou pole posekané, takže divácké
zóny taky máte hotové. No a hlavně Němci uzavřou dráhu už v
pátek, sundají dopravní značení a nikoho tma moc nepouštějí.
Je tak na všechno spousta času. To jsou podmínky co? To by si
každý pořadatel přál. Jenže ani tak to nebylo vždy bez
problému. Podzim sebou nese většinou chladné počasí. A zase tu
jsou ty přímotopy. Kapacita sítě se i ve Frohburgu loni
vyčerpala. O rok dříve zase v neděli ráno místní traktorista
zasvinil trať. Ono to mokré pole je problém i kvůli divákům. Ty
totiž nanosí spoustu bláta na trať. Pořadatel to řeší
přechody z koberců.
Jak vidíte i když jsou ve Frohburgu o něco
dál a mají jednodušší podmínky než většina našich
pořadatelů, tak to není bez problému.
Mějme tak respekt k
pořadatelům a když už si chceme stěžovat, tak to zkusme
konstruktivně a slušně. A o tom, jestli si stěžujeme na CAMS,
nebo na AČR to není, nebo spíš nemělo by být.
Který závod má podle Vás u nás
nejlepší organizaci?
