Hořický traťový rekord je obecně v prostředí českého road racingu sledovaná veličina. Nemáme jinou trať, která by se neměnila rok od roku podle toho, jak pořadatel postaví retardér atd. Trať v Hořicích je desítky let stejná. Pořád stejně náročná.

Superbike         
Danny Webb (GBR) - 2:14,294 (2018)

Supersport        
Marek Červený (CZE) - 2:16,959 (2016)

Supermono
Shaun Anderson (GBR) - 2:25,085 (2018)

250 Open           
Thomas Lucas (GER) - 2:26,038 (1998)

Twin
Petr Najman (CZE) - 2:27,175 (2018)

125 GP
René Knofler (GER) - 2:29,261 (1999)

125 SP
Radek Lamich (CZE) - 2:38,399 (2018)

O rekordu v litrech se logicky mluví nejvíce a asi to není třeba komentovat. Za poslední roky je posun prakticky očekávaným momentem každého závodu, ale to nemusí pokračovat. Čas Danny Webba může vydržet roky. Na tak rychlý čas nejsou podmínky každý den…

Šestistovky poslední dvě sezóny v Hořicích trochu stagnují. Je více jezdců, kteří umí jet pod 2:20, což je divácky vděčné, protože jsou vidět vyrovnané souboje. Na druhou stranu čas Marka Červeného z května 2016 se zatím zdá být nedostižný. Vždyť vloni se dostal lehce pod 2:19 jen Thomas Walther.

Taky vás překvapilo, že supermono je momentálně třetí nejrychlejší třídou na hořickém okruhu? Popravdě to je zásluha jediného člověka. Druhý nejrychlejší čas zajetý na supermonu je totiž 2:29,117, takže někde na úrovni 125 GP. Stejně je ale neskutečné, že někdo dokáže na motorce s ani ne polovičním výkonem zajet čas, za který by se nemuseli stydět ani někteří v litrech.

Zajímavý je určitě nový rekord Petra Najmana ve třídě twin. Vždyť tak mladý jezdec je mezi rekordmany dost velkou výjimkou. Naopak rekordy v dvoutaktních třídách 125 GP a 250 Open lze považovat za konečné. Dnes se k těmto časům jezdci už moc nepřibližují. Sympatické ale je, že ve třídě 125 SP se rekord stále může posunout, i když se technika prakticky neinovuje.