Články  |  Shop  |  Foto  |  Kalendář 
Hulínovi chystají druhou sezónu ve společném týmu
Bratři Petr a Martin Hulínovi mají za sebou první sezónu na nových strojích a v novém týmu. Pro oba to byla sezóna dost rozdílná. Čeká je další rok na twinu, do kterého už jdou jako jedni z favoritů domácí scény v této třídě. Prostě bylo na co se ptát...

Výsledky Petra Hulína v sezóně 2017
3. místo - Jarní cena Brna race 1
4. místo - Jarní cena Brna race 2
3. místo - Staré Město
12. místo - 300 ZGH Hořice (nový osobák 2:35,481 - 22. nejrychlejší ve třídě)
3. místo - Hradec Králové
9. místo - Těrlicko
3. místo - Ostrava - Radvanice
3. místo - Dymokury


Petr dokončil první kompletní sezónu v MČR pod Autoklubem ČR jako třetí. V MČR, které se jede pod CAMS byl pátý a to vynechal dva z pěti závodů.


Výsledky Martina Hulína v sezóně 2017
DNF - Jarní cena Brna race 1
1. místo - Staré Město
8. místo - 300 ZGH Hořice (nový osobák 2:31,283 - 11. nejrychlejší ve třídě)
DNF - Hradec Králové
DNF - Těrlicko


Proč jste na začátek road racingové kariéry zvolili třídu twin a na jaké technice závodíte?


Petr: Třídu twin jsem zvolil kvůli finanční dostupnosti. Navíc třeba na SPéčko jsem moc těžký. A ostatní třídy kromě supersportů a superbiků jsou u nás na ústupu. Jezdím na motorce po Vláďovi Šnajdrovi. Základ je Suzuki SV650, ale jak všichni víme, sériové už dnes twiny moc nejsou. Skoro vše na tom je jinak. Motorku mi připravuje Michal Čáp alias Šutr a funguje to fakt skvěle.

Martin: Twiny jsme zvolili kvůli získávání zkušeností na přírodních tratích a výkonově nám zatím bohatě stačí. Další důvod jsou finance a provozní náklady oproti třeba supersportu. Pro nás jako pořád začínající je twin ideální. Závodím na motocyklu Kawasaki ER6 který stavěl Niklas Pfeiffer a motorka má zajímavou historii. Jela i TT na ostrově Man.


Pro vás oba byla sezóna odlišná. Shrňte jí prosím trochu.


Petr: Do sezóny jsme nastupovali na nových motorkách, takže cíl byl je poznat. Mě Suzuki sedla až překvapivě rychle už v Brně. Sezónu hodnotím kladně. Až na menší pád v Hořicích jsem nepadal a většinu závodů dokončil na bedně, což byl takový můj klukovský sen. Takže super zážitky a spokojenost.

Martin: Jo odlišná teda byla. Když nebudu brát ohled na závod v Hradci Králové tak si myslím, že jsem sezónu měl rozjetou hezky a bylo zaděláno na slušný výsledek v celkovém hodnocení na konci sezony. To se ale nestalo, protože jsem v Těrlicku udělal chybu, byl jsem dlouhý na brzdy do retardéru a zlomil si stehenní kost. Pro mě to byl konec sezóny a všech nadějí.


Zlom tedy nastal v Těrlicku. Jak jste tu situaci oba vnímali?


Petr: Do Těrlicka jsme odjížděli v dobré náladě.Všechno se vyvíjelo dobře, ale pak traťáci začali mávat červenými vlajkami a při příjezdu do boxu jsem bohužel zjistil že jde o bráchu. Nebyla to příjemná zkušenost a doufám, že se nám takové situace budou vyhýbat.

Martin: V moment, kdy se to stalo, mi probíhalo hlavou, že už asi nejspíš závodit nebudu, protože mi to za to nestojí. Samozřejmě jsme i s rodinou řešili, jestli dál pokračovat, nebo vše ukončit. Ale za tři dny, kdy mě přijeli navštívit do ostravské nemocnice táta s přítelkyní a já si dělal srandu z táty, jestli mi už dává dohromady motorku na Dymokury, tak bylo jasné, že jen tak neskončím.


Chuť jste si spravili doma v Dymokurech před spoustou přátel. Jaký závod to byl z vašeho pohledu?


Petr: Závod v Dymokurech je domácí a i když tamní trať patří k jednodušším, závod má skvělou atmosféru. Vždycky se na něj hrozně těším. Třetí místo bylo pro mě skvělým zakončením sezóny a toho výsledku si hodně vážím.

Martin: Já - i když jsem měl chuť závodit na domácím podniku, tak jsem musel ještě bohužel být divákem. Ale i tak jsem si víkend moc užil a mohl fandit bráchovi, který ukončil sezonu hezkým závodem.


Byl u toho i váš děda, který má k závodům celoživotně blízko. Řekněte mi o něm něco.


Petr: Děda věnoval závodům velkou část života, závodil a fungoval i jako pořadatel, takže má pochopitelně z našich výsledků velkou radost.  

Martin: Byl samozřejmě rád, protože všechno dobře dopadlo a taky pyšný na to, že Petr dojel na třetím místě.


Podporuje vás tedy rodina? Jak se dívá na vaše závodění?


Petr: Děda má k závodům určitě pozitivní vztah a je moc rád, že někdo pokračuje v jeho stopách, protože se tomu věnoval fakt dlouho. Nejvíc nás ale podporuje určitě táta.

Martin: Je to tak. Táta se stará od přípravy a údržby motorek až po finanční podporu, takže bez něj by to nešlo.


Teď k sezóně 2018. Jaké jsou plány?


Petr: Budeme mít asi podobný program, jako vloni. Chceme jet všechny závody pod Autoklubem, jestli to bude zase počítané jako mistrovství republiky. Pod CAMS nechceme vynechat Jarní cenu Brna a domácí Dymokury. Hrozně chceme jet venku, ale uvidíme podle financí. Hlavně chceme jet vepředu a nepadat.

Martin: Chceme jet alespoň jeden zahraniční závod a za sebe doufám, že se mi sezóna vyvede víc, než ta minulá.


Proč volíte právě tyto závody?


Petr: Vybíráme z toho co se na twinu dá jet a závody, kde je nějaká rozumná konkurence. Taky máme nějaký rozpočet, takže si nevymýšlíme nesmysly.

Martin: Přírodní závody se nám zdají záživnější a zajímavější než autodrom. Tím ale nechci říct, že mě autodrom nebaví. Do Brna se třeba vždy těším a moc rád se tam svezu. Jde ale i o náklady. Prioritou je MČR pod Autoklubem. Je to dost závodů pohromadě a s našimi finančními možnostmi se to dá zvládnout.


Tak díky za rozhovor a ať se vám daří!


Petr: Moc děkujeme za rozhovor Milane.

Martin: Chceme poděkovat i našim sponzorům RSTmoto.cz, Kroon Oil (Ellmara.cz), obec Sány, Moto-pneu.cz a Oldtimerkarosserie Hulín. Bez nich by jsme nejezdili.


Milan
comments powered by Disqus
http://www.rstmoto.cz