

1. Česká republika – 136 vítězství
Nejvíce vítězství českých jezdců jste asi očekávali. Hořice jsou převážně český
závod, ale třeba na konci sedmdesátých a hlavně v osmdesátých letech to
tak nebylo a nezřídka kdy se stávalo, že v ročníku žádný závod domácí
jezdec nevyhrál. Převaha ve vítězství se tak paradoxně zvýraznila až po
revoluci a hlavně pak po roce 2000, kdy byly závody na kvalitní zahraniční
účastníky spíš chudší. Dnes se to trochu mění, ale vítězství zahraničního
závodníka je pořád svátek. Zajímavostí je, že hned čtvrtinu vítězství pod naší
vlajkou získali jen čtyři jezdci. Bohumil
Staša zvítězil desetkrát, Oldřich
Podlipný a Patrik Kolář osmkrát*
a oba ještě nekončí. Roman Boček pak
zvítězil sedmkrát. Z dnešních známých tváří má na kontě třeba Michal Dokoupil pět vítězství, Marek Červený čtyři a Kamil Holán tři.
*Oldřich
Podlipný vyhrál v roce 1986 na ČZ MTX ještě Přebor ČSR, ale ten není ve
statistikách vítězství při 300 ZGH započítán
2. Německo – 42 vítězství
Závodníci z Německa sbírali úspěchy hlavně v letech osmdesátých, ale
byli úspěšní i později. Nejúspěšnější z nich je Johannes Kehrer, který dominoval ve třídě supermono. Zvítězil
celkem šestkrát a nutno uznat že už v pokročilém závodnickém věku. Čtyři
první místa má na kontě bývalý držitel traťového rekordu Thomas Lucas, který
dominoval v polovině devadesátých let. Mimochodem vyhrát stejnou třídu
čtyři roky po sobě je celkem husarský kousek a to v letech 94 – 97 měli
250 úplně jinou úroveň, než dnes. Tři vítězství přidal i Henrik Voit. Jemu se dařilo hlavně na dvoutaktní 250, na které
vyhrál v letech 2007 a 2009. První vítězství ale zaznamenal v roce
2004 na supermonu. Třikrát vítězem byl
v Hořicích i Torsten Fritzsche.
Ten zvítězil v letech 95 - 97 a na motorce ho na jiných okruzích můžeme potkat
dodnes.
3. Švýcarsko – 17 vítězství
Asi si říkáte, kde jsou Slováci, ale je prostý fakt, že Švýcaři získali o čtyři
vítězství více. Největší zásluhu na tom má Rolf
Blatter, který jezdí do Hořic dodnes s klasikem. V Hořicích
zvítězil sedmkrát a poprvé už v roce 1979, kdy většina dnešních závodníků
Zatáček nebyla ani na světě. Čtyřikrát zvítězil Ruedi Gachter. Na 250 nenašel přemožitele v letech 86, 88, 89
a 90.
4. Slovensko – 13 vítězství
Čtvrté místo drží závodníci ze Slovenska a většinovou zásluhu na tom mají dva
jezdci. Pavol Dekánek, který triumfoval
v těch nejsilnějších třídách v letech 86, 87, 89 a 90. Naopak Peter Baláž vítězil spíše v menších
kubaturách v letech 75, 78, 79 a 81.
5. Rakousko – 10 vítězství
Nejúspěšnějším závodníkem od jižních sousedů v historii Zatáček je
bezesporu Herbert Zwickl. Držitel
traťového rekordu z roku 1984 s hodnotou 2:33,27. V tom roce vyhrál
Herbert dvakrát a své třetí vítězství přidal o rok později, když znovu vylepšil
traťový rekord na 2:32,78.
6. Velká Británie – 7 vítězství
Velmoc motocyklového sportu získala své první vítězství až v roce 2010
zásluhou Michaela Pearsona. Ono dříve moc jezdců z Británie do Hořic
nepřijelo a není divu. Mají dost svých závodů. Každopádně Michael pak ovládl
další ročníky a jeho skóre se zastavilo v zatáčce pod startem na hodnotě
pět. Zbylá dvě vítězství přidal v posledních dvou letech Shaun Andreson.
Zajímavostí je, že oba borci jsou ze Severního Irska.
7. Švédsko a Maďarsko – 5 vítězství
Možná vás překvapí, že více vítězství, než typicky motocyklové národy jakými
jsou Italové, nebo Francouzi, získali právě Švédi. Může za to hlavně Roland Nilsson, který dokázal
v Hořicích ovládnout čtyři závody. První dva v roce 1973. Další dvě
první místa přidal o dva roky později.
Také Maďaři mají v Hořicích pět zářezů. Hořice vyhrál dvakrát János Szabó a po jednom vítězství
přidali János Vegh, Arpád Harmati a
Attila Czocsz. Poslední maďarské vítězství zaznamenal János Vegh
v roce 2000 a zatím to nevypadá, že by ho mohl někdo napodobit.
8. Slovinsko – 4 vítězství
Slovinec už také dlouho nevyhrál ale čtyři triumfy na tak malou zemi, která
navíc zdaleka není sousední, nejsou málo. Tři ze čtyř získall Janez Pintar. Ten vládl hlavně
v menších kubaturách. V roce 86 zvítězil na 80 a na 125. V roce
90 pak přidal třetí vítězství na 125.
9. Finsko – 3 vítězství
Možná se vám to zdá zvláštní, ale Finsko má silnou motocyklovou historii a je
příjemné, že se alespoň okrajově pojí i se závody v Hořicích. Vždyť u nás
vyhrál v roce 1970 populární chlapík s knírem Teuvo Länsivuori. Pozdější trojnásobný vicemistr světa a osminásobný
vítěz velké ceny. V roce 1975 přidal druhé finské vítězství Seppo Kangasniemi na 125. Pak měli
Finové dlouhou pauzu, aby v roce 2013 vyhrál na 250 Tuukka Korhonen.
10. Dánsko, Francie, Kanada, Itálie, Bulharsko a Austrálie – 1
vítězství
Pokud začneme u Dánska, tak to mělo držitele traťového rekordu z roku 1973
Borge Nielsena, který ale závod
nikdy nevyhrál. První a jediné vítězství pro Dánsko tak získal Anders Blacha v roce 2015 na 250.
Francie získala první vítězství také ve třídě 250 a zasloužil
se o to Pierre Favre v roce
2014. Pod kanadskou vlajkou vyhrál v roce 1999 na supermonu František Mrázek. To už mu bylo 63 let. Italové mají v Hořicích také jen jedno vítězství a zasloužil se o něj Dario Marchetti v roce 1991. Exoticky dnes působí vítězství Bulhara Bogdana
Nikolova z roku 1987 a zejména pak to letošní Australana Erica Lensera.
ČTT
1. Česká republika – 23 vítězství
Závody veteránů jsou hlavně českou záležitostí a na počtu vítězství se to logicky
projevilo. Zdaleka nejúspěšnějším závodníkem ČTT je Vítězslav Hatan. Jeho šest vítězných závodů asi jen tak někdo
nedožene a to co nedokázal v době, kdy nebyl daleko od vítězství na
novodobých strojích, si plně vynahrazuje na klasiku. Dvě vítězství na ČTT přidali i Lukáš Bělič, Antonín Plevák a Jiří
Obtulowicz.
2. Belgie – 4 vítězství
300 ZGH nikdy nevyhrál Belgičan, ale na klasiku si to vynahrazují. Paul de Doncker je momentálně druhý
nejúspěšnější jezdec ČTT se třemi vítězstvími. Další první místo přidal Marc Michot.
3. Slovensko, Švýcarsko a Slovinsko – 1 vítězství
Jedno vítězství má Slovensko díky Davidu
Hanzalíkovi, který vyhrál v roce 2013 jediný závod na twinu, který se
při ČTT jel. Rolf Blatter (Švýcarsko)
přidal vítězství na klasiku k těm šesti, co má na 300 ZGH. Slovinec Silvo Habat zase zvítězil poprvé v
Hořicích na klasiku a získal tím zatím jediné vítězství na ČTT pro svou malou
zem.
IRRC
1. Česká republika – 13 vítězství
V IRRC se vystřídaly různé okruhy, ale na žádném nedominovali domácí borci
tolik, jako v Hořicích. Z 16 závodů dokázali 13 ovládnout a to je
skvělá vizitka. Největší zásluhu na tom má Marek
Červený, který už zvítězil sedmkrát. V roce 2016 dokonce získal tři
vítězství za jediný závodní den, když kombinoval šestistovky i litry. Dvě
vítězství si připsal i Kamil Holán,
který vyhrál jednou na šestistovce a jednou na litru. V roce 2014 zase
dominoval Aleš Nechvátal, když
vyhrál oba superbikové závody a získal svá jediná dvě vítězství v závodech
IRRC. Dvakrát na divokou kartu vyhrál na šestistovce i Michal Dokoupil.
2. Belgie, Německo a Holandsko – 1 vítězství
Tři zakládající země šampionátu IRRC mají po jednom vítězství. V roce 2015
zvítězil dvojnásobný mistr šampionátu Sebastien
Le Grelle. V roce 2016 si své vítězství připsal dřívější držitel
traťového rekordu Didier Grams a
získal „bod“ pro Německo. Vloni pak zvítězil v závodě šestistovek při IRRC
jako první Holanďan v Hořicích dvojnásobný mistr tohoto šampionát ve třídě
supersport Joey den Besten.
Za pomoc bych rád poděkoval Honzovi Vávrovi. O statistiky našeho nejslavnějšího závodu se úžasně stará a díky němu můžeme mít takový přehled.