Nejdříve se podíváme na vítězství při 300 ZGH. Nepočítali jsme závody klasiků ani vítězství v přeborech, které v minulosti tvořily závody druhé kategorie. Nejsou zde započítána ani vítězství při ČTT, kterým se věnujeme o kousek níž. Počítáme tedy závod, který se převážně jezdil a jezdí v květnu, občas v červnu a má za sebou dlouhou historii od roku 1961.

1. Česká republika – 136 vítězství
Nejvíce vítězství českých jezdců jste asi očekávali. Hořice jsou převážně český závod, ale třeba na konci sedmdesátých a hlavně v osmdesátých letech to tak nebylo a nezřídka kdy se stávalo, že v ročníku žádný závod domácí jezdec nevyhrál. Převaha ve vítězství se tak paradoxně zvýraznila až po revoluci a hlavně pak po roce 2000, kdy byly závody na kvalitní zahraniční účastníky spíš chudší. Dnes se to trochu mění, ale vítězství zahraničního závodníka je pořád svátek. Zajímavostí je, že hned čtvrtinu vítězství pod naší vlajkou získali jen čtyři jezdci. Bohumil Staša zvítězil desetkrát, Oldřich Podlipný a Patrik Kolář osmkrát* a oba ještě nekončí. Roman Boček pak zvítězil sedmkrát. Z dnešních známých tváří má na kontě třeba Michal Dokoupil pět vítězství, Marek Červený čtyři a Kamil Holán tři.
*Oldřich Podlipný vyhrál v roce 1986 na ČZ MTX ještě Přebor ČSR, ale ten není ve statistikách vítězství při 300 ZGH započítán

2. Německo – 42 vítězství
Závodníci z Německa sbírali úspěchy hlavně v letech osmdesátých, ale byli úspěšní i později. Nejúspěšnější z nich je Johannes Kehrer, který dominoval ve třídě supermono. Zvítězil celkem šestkrát a nutno uznat že už v pokročilém závodnickém věku. Čtyři první místa má na kontě bývalý držitel traťového rekordu Thomas Lucas, který dominoval v polovině devadesátých let. Mimochodem vyhrát stejnou třídu čtyři roky po sobě je celkem husarský kousek a to v letech 94 – 97 měli 250 úplně jinou úroveň, než dnes. Tři vítězství přidal i Henrik Voit. Jemu se dařilo hlavně na dvoutaktní 250, na které vyhrál v letech 2007 a 2009. První vítězství ale zaznamenal v roce 2004 na supermonu.  Třikrát vítězem byl v Hořicích i Torsten Fritzsche. Ten zvítězil v letech 95 - 97 a na motorce ho na jiných okruzích můžeme potkat dodnes.

3. Švýcarsko – 17 vítězství
Asi si říkáte, kde jsou Slováci, ale je prostý fakt, že Švýcaři získali o čtyři vítězství více. Největší zásluhu na tom má Rolf Blatter, který jezdí do Hořic dodnes s klasikem. V Hořicích zvítězil sedmkrát a poprvé už v roce 1979, kdy většina dnešních závodníků Zatáček nebyla ani na světě. Čtyřikrát zvítězil Ruedi Gachter. Na 250 nenašel přemožitele v letech 86, 88, 89 a 90.

4. Slovensko – 13 vítězství
Čtvrté místo drží závodníci ze Slovenska a většinovou zásluhu na tom mají dva jezdci. Pavol Dekánek, který triumfoval v těch nejsilnějších třídách v letech 86, 87, 89 a 90. Naopak Peter Baláž vítězil spíše v menších kubaturách v letech 75, 78, 79 a 81.

5. Rakousko – 10 vítězství
Nejúspěšnějším závodníkem od jižních sousedů v historii Zatáček je bezesporu Herbert Zwickl. Držitel traťového rekordu z roku 1984 s hodnotou 2:33,27. V tom roce vyhrál Herbert dvakrát a své třetí vítězství přidal o rok později, když znovu vylepšil traťový rekord na 2:32,78.

6. Velká Británie – 7 vítězství
Velmoc motocyklového sportu získala své první vítězství až v roce 2010 zásluhou Michaela Pearsona. Ono dříve moc jezdců z Británie do Hořic nepřijelo a není divu. Mají dost svých závodů. Každopádně Michael pak ovládl další ročníky a jeho skóre se zastavilo v zatáčce pod startem na hodnotě pět. Zbylá dvě vítězství přidal v posledních dvou letech Shaun Andreson. Zajímavostí je, že oba borci jsou ze Severního Irska.

7. Švédsko a Maďarsko – 5 vítězství
Možná vás překvapí, že více vítězství, než typicky motocyklové národy jakými jsou Italové, nebo Francouzi, získali právě Švédi. Může za to hlavně Roland Nilsson, který dokázal v Hořicích ovládnout čtyři závody. První dva v roce 1973. Další dvě první místa přidal o dva roky později.
Také Maďaři mají v Hořicích pět zářezů. Hořice vyhrál dvakrát János Szabó a po jednom vítězství přidali János Vegh, Arpád Harmati a Attila Czocsz. Poslední maďarské vítězství zaznamenal János Vegh v roce 2000 a zatím to nevypadá, že by ho mohl někdo napodobit.

8. Slovinsko – 4 vítězství
Slovinec už také dlouho nevyhrál ale čtyři triumfy na tak malou zemi, která navíc zdaleka není sousední, nejsou málo. Tři ze čtyř získall Janez Pintar. Ten vládl hlavně v menších kubaturách. V roce 86 zvítězil na 80 a na 125. V roce 90 pak přidal třetí vítězství na 125.

9. Finsko – 3 vítězství
Možná se vám to zdá zvláštní, ale Finsko má silnou motocyklovou historii a je příjemné, že se alespoň okrajově pojí i se závody v Hořicích. Vždyť u nás vyhrál v roce 1970 populární chlapík s knírem Teuvo Länsivuori. Pozdější trojnásobný vicemistr světa a osminásobný vítěz velké ceny. V roce 1975 přidal druhé finské vítězství Seppo Kangasniemi na 125. Pak měli Finové dlouhou pauzu, aby v roce 2013 vyhrál na 250 Tuukka Korhonen.

10. Dánsko, Francie, Kanada, Itálie, Bulharsko a Austrálie – 1 vítězství
Pokud začneme u Dánska, tak to mělo držitele traťového rekordu z roku 1973 Borge Nielsena, který ale závod nikdy nevyhrál. První a jediné vítězství pro Dánsko tak získal Anders Blacha v roce 2015 na 250.

Francie získala první vítězství také ve třídě 250 a zasloužil se o to Pierre Favre v roce 2014. Pod kanadskou vlajkou vyhrál v roce 1999 na supermonu František Mrázek. To už mu bylo 63 let. Italové mají v Hořicích také jen jedno vítězství a zasloužil se o něj Dario Marchetti v roce 1991. Exoticky dnes působí vítězství Bulhara Bogdana Nikolova z roku 1987 a zejména pak to letošní Australana Erica Lensera.

Česká Tourist Trophy se původně jela jako závody pravidelnosti. Od roku 2013 se pak jezdí klasicky. O rok později se jezdí při tomto závodě i šampionát IRRC, který v Hořicích zajistil konkurenci, kterou minimálně od osmdesátých let nepamatovaly. Proto v této statistice počítáme závody IRRC a ČTT zvlášť.

ČTT

1. Česká republika – 23 vítězství
Závody veteránů jsou hlavně českou záležitostí a na počtu vítězství se to logicky projevilo. Zdaleka nejúspěšnějším závodníkem ČTT je Vítězslav Hatan. Jeho šest vítězných závodů asi jen tak někdo nedožene a to co nedokázal v době, kdy nebyl daleko od vítězství na novodobých strojích, si plně vynahrazuje na klasiku.  Dvě vítězství na ČTT přidali i Lukáš Bělič, Antonín Plevák a Jiří Obtulowicz.

2. Belgie – 4 vítězství
300 ZGH nikdy nevyhrál Belgičan, ale na klasiku si to vynahrazují. Paul de Doncker je momentálně druhý nejúspěšnější jezdec ČTT se třemi vítězstvími. Další první místo přidal Marc Michot.

3. Slovensko, Švýcarsko a Slovinsko – 1 vítězství
Jedno vítězství má Slovensko díky Davidu Hanzalíkovi, který vyhrál v roce 2013 jediný závod na twinu, který se při ČTT jel. Rolf Blatter (Švýcarsko) přidal vítězství na klasiku k těm šesti, co má na 300 ZGH. Slovinec Silvo Habat zase zvítězil poprvé v Hořicích na klasiku a získal tím zatím jediné vítězství na ČTT pro svou malou zem.

IRRC

1. Česká republika – 13 vítězství
V IRRC se vystřídaly různé okruhy, ale na žádném nedominovali domácí borci tolik, jako v Hořicích. Z 16 závodů dokázali 13 ovládnout a to je skvělá vizitka. Největší zásluhu na tom má Marek Červený, který už zvítězil sedmkrát. V roce 2016 dokonce získal tři vítězství za jediný závodní den, když kombinoval šestistovky i litry. Dvě vítězství si připsal i Kamil Holán, který vyhrál jednou na šestistovce a jednou na litru. V roce 2014 zase dominoval Aleš Nechvátal, když vyhrál oba superbikové závody a získal svá jediná dvě vítězství v závodech IRRC. Dvakrát na divokou kartu vyhrál na šestistovce i Michal Dokoupil.

2. Belgie, Německo a Holandsko – 1 vítězství
Tři zakládající země šampionátu IRRC mají po jednom vítězství. V roce 2015 zvítězil dvojnásobný mistr šampionátu Sebastien Le Grelle. V roce 2016 si své vítězství připsal dřívější držitel traťového rekordu Didier Grams a získal „bod“ pro Německo. Vloni pak zvítězil v závodě šestistovek při IRRC jako první Holanďan v Hořicích dvojnásobný mistr tohoto šampionát ve třídě supersport Joey den Besten. 

Za pomoc bych rád poděkoval Honzovi Vávrovi. O statistiky našeho nejslavnějšího závodu se úžasně stará a díky němu můžeme mít takový přehled.