Depo se začalo plnit tradičně už v týdnu a hlavní
hvězdy podniku se seřadily v dolní části depa. Pro diváky začal program
v pátek na náměstí, kde je v muzeu zajímavá výstava. Na jezdce se
přišly podívat stovky lidí a i přes hrozící déšť tam byla skvělá atmosféra.
Sobotní kvalifikace
začaly celkem bez problémů a vše běželo parádně. V šestistovkách
potvrzoval od začátku roli favorita Marek Červený, ale nedaleko byl Kamil Holán
a překvapivě i třetí Wolfi Schuster. Všichni tři jmenovaní byli ale pořád
daleko za svým maximem a bylo jasné, že odpoledne se toho může ještě hodně
změnit. Hlavní soupeř Marka Červeného v boji o titul v IRRC byl
čtvrtý a ztrácel celkem výrazně. Mezi superbiky za to hned dopoledne vzal Marek
Červený, který řadu let v Hořicích na litru nejel, ale to mu nebránilo
hned v devátém kole zajet čas pod 2:18 a ujmout se vedení.
Kvalifikace se ale většinou rozhoduje ve druhém kvalifikačním
tréninku. První kvalifikace se uzavřela mezi klasiky do 175 ccm a do 250 ccm.
Ty to třídy jely společně a nejlepší pozici na startu si vyjel Vítězslav Hatan.
Mezi 175 byl jinak sedmý na startu Miloš Thér.
Kvalifikace třídy supersport byla celkem jednoznačná. Marek
Červený tam fouknul kolo pod 2:20, což je daleko za jeho osobním rekordem, ale
bohatě to stačilo a jako zkušený závodník věděl, že není zapotřebí zbytečně
riskovat. Druhý čas zajel Kamil Holán, který zaostal za svým Hořickým maximem v této
třídě skoro o 4 vteřiny. Třetí naopak překvapivě Wolfi Schuster. Čtvrtý Joey
den Besten už výrazně ztrácel a vypadalo to, že v nedělních závodech to na
čelní příčky moc nebude. Kvalifikaci výrazně zdržela vážná nehoda jednoho ze
závodníků na divokou kartu. Čekalo se na vrtulník a program se začal výrazně
natahovat.
Tomu nepomohlo ani pokřtění skoro poloviny tratě olejem
z jednoho z klasiků v kvalifikaci třídy do 350 ccm. Zdržení
začalo být velké. Každopádně problém se vyřešil a kvalifikaci mohl podle očekávání
ovládnout Vítězslav Hatan, který druhého Belgičana Michota porazil o 11 vteřin.
To u velkých klasiků, tedy u objemových tříd do 500 ccm a do
750 ccm, to bylo velmi vyrovnané. První Pavla Jančíka se 750 a druhého Martina
Stibora s motocyklem stejné třídy dělily jen dvě desetiny. Těsně za nimi
se seřadili s půllitry Pavel Novák a Marc Michot. Aby se na přírodní trati
a ještě k tomu v klasicích vešli čtyři jezdci do dvou vteřin, se
nestává každý den.
Kvalifikační drama ale jednoznačně vyvrcholilo při druhé
kvalifikaci třídy superbike. To, jak s blížícím se koncem jezdci tlačili
na pilu, bylo neskutečné. V posledních minutách padal jeden rychlý čas za
druhým a nakonec to dopadlo následovně. Pole position získal překvapivě Marek
Červený a to časem z první kvalifikace. Třináct tisícin za ním zajel čas
tou dobou rekordman okruhu Didier Grams z Německa. V posledních
kolech kvalifikace se na třetím místě usadil také skvělým časem Sebastien Le
Grelle. Čtvrté místo si celkem překvapivě vyjel nováček na hořické trati, ale
jinak zkušený a rychlý závodník, Vincent Lonbois. Kamil Holán, který vloni při
stejném závodě zajel rekord okruhu, stál jako první ve druhé řadě. První
jezdec, který nejel na BMW, byl Aleš Nechvátal. Zajet na nové motorce
v první kvalifikaci v životě 2:20 a šesté místo v takové
konkurenci je výkon, který stojí za zmínku. Do ztráty tři vteřiny na Marka
Červeného se vešla ještě holandská dvojice na motocyklech Kawasaki Jochem van
den Hoek a Johan Fredriks. Trochu za očekáváním zaostal zatím nejlepší z našich
v IRRC Petr Bičiště, který byl na startu jako devátý.
Sobotní program uzavřela kvalifikace sidecarů. Nejrychleji
kroužila dvojice Virág a Vajdl.
Neděle
Závodní program začal hned zostra první závodem supersportů.
Ten byl hned v počátku přerušen na velmi dlouho kvůli pádu belgického
závodníka, pro kterého si přiletěl vrtulník. Následně pokračoval závod výrazně
zkrácený na pět kol. Stylem start cíl tento sprint vyhrál Marek Červený a to
ani nemusel zajet víc, než dvě kola pod 2:20. Na druhé místo se velmi rychle
dostal Joey den Besten a za Markem dojel jen něco málo přes čtyři vteřiny. To
Kamil Holán se držel za Schusterem na čtvrtém místě. Když ho předjel, zajel
nejrychlejší kolo závodu, ale den Bestena už dojet nedokázal. K druhému
místu chybělo velmi málo. Mimo bednu dojel Wolfi Schuster, který se ale za
Kamilem vyvezl k osobnímu rekordu. I on už umí jet na šestistovce Hořice
pod 2:20. Vyzdvihl bych výkon Maxe Gaubeho. Ano dojel „až“ osmý, ale je to
jezdec, který nejezdí Hořice nijak dlouho a v IRRC normálně patří většinou
na konec druhé desítky.
Následoval závod třídy klasik do 175 ccm a 250 ccm, který
byl zajímavý hlavně na čele, kde se na první místo dostal Marek Koudelka, který
následně pro technickou poruchu odstoupil. Na první místo se tak dostal Lukáš
Bělič, kterého marně stíhal Vítězslav Hatan. Mezi slabšími 175 zvítězil Jiří
Obtulowicz.
Ten pravý mazec začal vzápětí. První závod superbiků byl to
nejlepší, co Hořice za posledních minimálně 10 let viděly. Závod byl sice po
pádu hned po startu přerušen a opět ne na krátko. Ono také zranění Josefa
Lukšíka, který spadl ne vlastní vinou a rozházené zabezpečení tratě vyžaduje
nějakou dobu, ale po druhém startu už to běželo jako na drátkách. Stylem start
cíl vyhrál Marek Červený, ale tak jednoduše, jak to teď vypadá napsané, to
neměl. Didier Grams se na něj tlačil a ve třetím kole Marek musel zajet traťový
rekord, aby se na čele udržel. Líznul hranici 2:15, aby jí v posledním
kole prolomil a rekord tak znovu posunul. O tomto výkonu asi teď nemá cenu psát
více a zaslouží si to někdy příště samostatný článek. Skvěle jel i Sebastien Le
Grelle, který dojel třetí. I on už umí „jet 15“. Naprosto šíleně působí výkon
Vincenta Lonbois. Možná to je kacířská myšlenka, ale podle mě to je ještě
překvapivější, než nový rekord Marka Červeného. Lonbois totiž zajel ve svém
sedmém kole v prvním závodě v Hořicích v životě neskutečný čas
2:15,254. Dojel sice až čtvrtý, ale to vzhledem k pořadí v šampionátu
a k tomu, že Marek Červený nebodoval vůbec, nevadilo. Pátý dojel Kamil Holán
na úrovni loňských časů. Vloni to stačilo na první místo, letos na páté. To
také vystihuje tento závod. Šestý Johan Fredriks si také vylepšil osobák a
s šestým místem po startu z osmého mohl být spokojený. Vždyť porazil
třeba Aleše Nechvátala, který Hořice dobře zná a na nové R1 si nevedl vůbec
špatně. Mimochodem pod 2:20 jeli ještě osmý van den Hoek a devátý Petr Bičiště.
Tolik jezdců v jednom závodě 2:20 ještě nikdy neprolomilo.
Po superrychlém závodě přišlo zklidnění v podobě závodu
třídy klasik do 350 ccm. Ten vyhrál podle očekávání Vítězslav Hatan o skoro půl
minuty před Jiřím Švihnosem a Václavem Slancem.
Druhý závod supersportů bylo až nečekané drama. Marek
Červený byl na startu nepříjemně zavřen a první kolo projel až jako třetí. Na
první místo se dostal až v pátém kole a už to vypadalo, že Joey den
Besten, který nakonec dojel opět druhý, zdramatizuje letošní ročník IRRC. Jeho
výkon v Hořicích musíme sportovně ocenit, protože to jak dokázal Marku
Červenému konkurovat, to čekal asi málo kdo a tím spíš, že byl po sobotě
čtvrtý. Nedobrý začátek měl Kamil Holán, který byl po prvním kole pátý.
Postupně se probojoval opět na třetí místo a dojel si pro druhou bednu. Skvěle
naopak začal Wolfi Schuster, který jel chvilku druhý, ale nakonec byl (stejně jako
v prvním závodě) čtvrtý. Parádní bitvu o páté místo předvedli francouzský
nováček na naší těžké trati Pierre Yves Bian a Richard Sedlák. Náš jezdec měl
nakonec o malý kousek navrch. Velmi těsně si sedmé místo vyjel Karel Brandtner.
Z dvanáctého na startu při této konkurenci to není vůbec špatné.
Poslední závod klasiků se jel v té nejobjemnější třídě
do 500 ccm a do 750 ccm. Závod nebyl nakonec takové drama, jak to vypadalo po
kvalifikaci. Její vítěz totiž nedojel ani první kolo a závod vyhrál paradoxně na
slabší pětistovce Paul de Doncker z Belgie. Mimochodem jel na více než 40
let starém čtyřtaktu čas 2:47. 750 vyhrál Marek Stibor s Kawasaki.
Poslední závod IRRC víkendu jely superbiky. Nebylo to takové
drama jako při prvním závodě. Didier Grams se dostal do čela, nasadil brutální
tempo, téměř překonal Markův rekord a celkem v klidu zvítězil. Marek
Červený neměl ideální start, byl chvilku třetí a nakonec dojel druhý. Didier
byl už daleko. O třetí místo svedli týmoví kolegové krásný boj. Ten poprvé v sezóně
vyhrál starší a zkušenější – Sebastien Le Grelle. Vincent Lonbois opět čtvrtý a
náš Kamil Holán znovu pátý. Vyzvednout je ale potřeba i výkon devátého Tomáše
Myslivečka. Na postarší Suzuki jet 2.22 je na tohoto jezdce skvělý výkon.
Skvěle jel i Stefan Holz. Že bude tento starý mazák těsně za první desítkou,
jsem upřímně řečeno opravdu nečekal. A sympaticky vypadá i dvanácté místo
Christiana Wiesingera z Rakouska, který byl v Hořicích poprvé a hned
zajel nízkých 2:23, takže až se trať trochu naučí, tak ho určitě budeme vídat
více vepředu.
Program uzavřel šestikolový závod sidecarů na pravidelnost a
nejpravidelněji jezdila posádka Bednář a Exner.
Závod v Hořicích se povedl. A protože na IRRC trávím
s foťákem už třetí sezónu, tak můžu říct, že minimálně letos se jednalo o
nejhezčí závody, co se jezdeckých výkonů týče. Jestli opravdu Marek Červený do
litrů přestoupí, tak to tento šampionát posune zase o kus dál. Program se o
víkendu v Hořicích opět nepříjemně natahoval, ale je třeba uznat, že bylo
celkem hodně nehod a za to pořadatel nemůže. Viděli jsme neskutečné závody
mezinárodní úrovně. 300 Zatáček Gustava Havla je navzdory tradici „ten druhý“
závod v Hořicích. Potkal jsem u trati spoustu přátel, u kterých jsem ani
nevěděl, že je zajímají silniční motorky. I mezi fotografy jsme si často
notovali, že tohle jsme v Hořicích ještě neviděli. Jsem rád, že Hořice
zvedly před třemi lety tu rukavici a že se naši fanoušci můžou kochat takovým
závoděním. A ještě radši jsem, že v tom celku hrají významnou roli naši
jezdci. Jenom víc takových závodních víkendů!
